Princip nosu konektoru

Po vložení drátu do krimpovacího pouzdra konektorového očka je pomocí specializovaných krimpovacích kleští aplikován vysoký tlak, který způsobí současnou plastickou deformaci měděného (nebo hliníkového) vodiče a vnitřní stěny konektorového očka. Během tohoto procesu jsou četné prameny drátu stlačeny a propojeny a kovová stěna konektorového očka prochází „studeným prouděním“, čímž se vytváří těsný kov-na-kovový kontaktní povrch.

Toto spojení není prosté „upnutí“, ale spíše využívá tlaku k vytvoření četných mikroskopických kontaktních bodů na kontaktním rozhraní a dokonce i lokalizovaného „efektu studeného svařování“ mezi kovy, což výrazně snižuje kontaktní odpor a zlepšuje stabilitu vodivosti. Současně má zvlněná struktura silnou pevnost v tahu, která zabraňuje uvolnění drátu při vibracích nebo tahu.

Základní princip konektorového očka lze shrnout takto: použití specializovaných nástrojů k vytvoření ovladatelné tlakové síly, která způsobí trvalou plastickou deformaci vodiče a koncovky, čímž se vytvoří vysoce spolehlivé elektrické spojení s nízkým -odporem a vibracemi-. Jeho hlavní funkcí je dosáhnout vodivého spojení mezi koncem kabelu a zařízením (jako jsou svorky, přípojnice), snížit přechodový odpor (obvykle se požaduje, aby byl menší nebo rovný 5 μΩ) pomocí krimpování a šroubového upevnění, což zajišťuje bezpečné a bezpečné spojení. Podle národních norem pro elektroinstalaci musí při připojování obecných vodičů ke svorkám používat konce kabelů odpovídající připojení svorek; u vícežilových měděných vodičů větších než 4 mm² je nutné před připojením nainstalovat konektorová oka. Je to běžně používaný základní materiál ve stavebnictví, energetických zařízeních a elektrických spojích.